Historie střediska

Počátky organizace ve Starém Městě

VZPOMÍNKY NA ZAČÁTKY SKAUTINGU VE STARÉM MĚSTĚ POD SNĚŽNÍKEM
Po skončení 2. Světové války,došlo i ve St. Městě k velkému pohybu obyvatelstva. To znamenalo, že Němci byli vystěhováni a do St. Města přicházeli Češi a Slováci ze všech koutů republiky. Na podzim roku 1945 byla otevřena česká škola a žáků i žákyň začalo postupně přibývat. Přes zimu jsme, my děti, měli radovánek dost, ale jak začalo jaro r. 1946 a konec školního roku se blížil, bylo třeba něco vymyslet, aby v době prázdnin, měly děti a dospívající mládež možnost smysluplné zábavy v čase, kdy rodiče byli vázáni prací. Mě v té době bylo 12 let a takových zde bylo dost na to, aby mohla být založena nějaká družina, nebo sportovní klub. Naštěstí se našli lidé, kteří se tohoto úkolu chopili. Byli samozřejmě již starší a měli již znalosti o skautingu a věděli, jak v této věci postupovat. Byl to především pan Milan Musil, asi ve věku 23 let, který měl obchod - papírnictví ( v prostorách nynější rekonstruované školy u obchodu p. Matouše). To byl hlavní tahoun rodící se skautské družiny. Dobře mu sekundoval p. Wolf stejného věku, který byl správcem tzv. "Liščí farmy" kde choval stříbrné lišky a zakládal chov bobrů. Od bratra Musila jsme dostávali první lekce ze skautingu. Dostali jsme k tomuto účelu přidělenou budovu, jako klubovnu v bývalé restauraci na křižovatce, u restaurace Silven. Později, kdy byli skauti rozpuštěni ,zde byl např. klub RD. V roce 1946 však byla situace podstatně jiná, myslím tím to ,že skauting a podobné organizace byly žádoucí a nikdo do nich nezasahoval a ani je nijak neomezoval. Nás bylo v té době asi jen 12 - 15 členů a všichni jsme se pustili s vervou do úpravy klubovny. Já jsem se konkrétně podílel na škrábání omítek a různý úklid.
Naše činnost spočívala v tom, že nám br. Musil vyprávěl o skautech, jak se mají chovat, jak mají pomáhat lidem, jak poznávat a chránit přírodu, jak se táboří v přírodě, jak a proč se "loví bobříci". Dále jsme se učili zpívat a nacvičovali jsme různé legrační scénky, které jsme pak předváděli u táboráků za bývalým mlýnem. Posezení u táboráků se zpěvem , vyprávěním, opékáním buřtů, nebo jen chleba a legrační výstupy nás všech, to jsou překrásné zážitky z dob, kdy ještě nebyla televize, Internet, počítačové hry a podobně.
Jedny prázdniny, tuším, že v roce 1947 , jsme se souhlasem rodičů prožili ve společném táboře na "Trojkámenu" v lesních chatách. Tam jsme si sami vařili, prali,lovili bobříky, učili se chování v přírodě, prováděli strážní službu(i v noci), připravovali a pořádali táboráky atd. Jeden večer jsme u táboráku přivítali skauty z Hanušovic s perfektní tamburášskou skupinou, což na nás udělalo obrovský dojem a jejich písničky mi zní v uších dodnes.
Po únoru 1948 všechno skončilo.Bratr Musil a br. Wolf se odstěhovali neznámo kam a nám zůstaly jen vzpomínky.

Vzpomínal a zapsal Ladislav Sitta

Začínáme znovu

Skautská organizace JUNÁK ve Starém Městě p. Sněž. Byla obnovena v roce 1968. U jejího zrodu byl bratr Miroslav Kalivoda. Ještě před prázdninami nadchl chlapce pro skautskou činnost a po prázdninách vznikl i dívčí oddíl. Sestra Jitka Závodská se již v srpnu 1968 zúčastnila Lesní školy ve Švagrově a skautský slib skládala do rukou bratra Rudolfa Plajnera. Lesní škola byla bohužel předčasně ukončena dne 21.8.1968.
Zpočátku jsme se scházeli ve třídách školy. Asi po měsíci nám ředitel školy nabídl dvě místnosti v budově na náměstí, kde byly v 1. patře třídy a v přízemí šatny a různé sklady. S chutí jsme se pustili do úprav. Museli jsme vyklidit nepotřebné věci, vymalovat a poshánět nějaký nábytek. Společná vánoční schůzka byla již v novém.
Chlapecký oddíl tvořili tři družiny: Jestřábi, Medvědi a Lišky. Dívčí oddíl měl také tři družiny: Vlaštovky, Veverky a družinu světlušek pod názvem Lasičky. Chlapecký oddíl vedli bratři Miroslav Kalivoda a Josef Horáček, dívčí oddíl sestry Hana Nosková (Akelina), Jitka Závodská a Marie Nejedlá.
První skautský slib byl 14. února 1969 v klubovně. Slibovali chlapci, kteří měli ukončenou nováčkovskou zkoušku a dva vedoucí. Slibu se zúčastnil také bratr Jan Janků z Hanušovic, který byl v JUNÁKU již před válkou a aktivně skautoval i v letech 1945 - 1948. Vyprávěl nám o své činnosti, o významu slibu a o skautských ideálech, které spojují skauty celého světa. Další slib chlapců byl v dubnu na zřícenině hradu Potštejna, děvčata z družiny Vlaštovek skládala svůj slib 16.5.1969 na chatě Jelen.
Chata Jelen, kterou jsme měli zapůjčenou, byla cílem častých výletů všech družin. Zažili jsme tam hodně pěkných chvil, i když to bylo někdy náročné: nadělat dřevo, donést vodu, vařit si a uklízet kolem chaty. Ale ani nejlepší jídlo v interhotelu se nevyrovná vlastnoručně uvařenému bramborovému guláši nebo špagetám, které si s oblibou vařívali chlapci.
Skautského tábora ve Švagrově, který pořádala ORJ pro skauty a skautky šumperského okresu, se zúčastnili skauti od 1.7.1969 s br. Mirkem a skautky od 21.7.1969 se ses. Hanou a Jitkou. Všichni měli možnost poznat skautskou činnost v ostatních střediscích našeho okresu, poznat jiné kamarády a získat nové skautské zkušenosti. V srpnu 1969 družina Vlaštovek navštívila na týden Prahu. Bydleli jsme v bytě skautské rodiny Pffeiferových. Navštívili jsme mnoho pražských památek a zastavili jsme se také u hrobu A. B. Svojsíka na Vyšehradě.
Začátek školního roku 1969 pro nás nezačal právě nejlépe. Z našeho střediska odešli br. Mirek a Pepa, kteří byli přeloženi do Šumperka, ze stejného důvodu odešla během školního roku i sestra Jitka. Pro chlapecký oddíl se podařilo zajistit nové vedoucí bratra Jiřího Matouše st. a Zdeňka Mikulíka. Činnost našich oddílů pokračovala dál. V říjnu nás navštívily jesenické skautky, pro které jsme připravili pěkný táborák. Také 28. října 1969 se pod naším vedením pro staroměstskou veřejnost uskutečnil lampiónový průvod,který byl zakončen táborákem. Společná vánoční schůzka v klubovně byla pěkná. V březnu 1970 jsme pro naše maminky připravili v klubovně oslavu MDŽ s krátkým programem a vlastnoručně vyrobenými dárky.
Slib světlušek z družiny Lasiček byl 22.2.970 v klubovně. Světlušky,jedna po druhé,rozžínaly svíčky a stavěly je na stůl do tvaru trojlístku. Na tento symbol potom slibovaly. Další skautský slib děvčat ,z družiny Veverek ,byl 17.5.1970 na Návrší.
Po Vánocích se rozběhla hra STÍNADLA SE ZASE BOUŘÍ, které se zúčastnily všechny družiny. Začalo to tím, že ve škole na nástěnce byla maska Širokka, který měl v ruce ježka v kleci. A pak najednou ježek zmizel. Tím začala vlastní hra. Každá družina dostávala různé tajemné zprávy, které ji po vyluštění měly dovést na stopu ježka v kleci. Bylo to zábavné nejen pro nás vedoucí,kteří jsme hru připravovali, ale i pro všechny účastníky. Rychlost v luštění nás tak zaskočila, že když jsme např. v pátek rozeslali šifrované dopisy o tom, kde je ježek ukryt a v sobotu odpoledne jsme se teprve vydali ježka ukrýt, našli jsme na bunkru nápis: ,, Byli jsme tu a nic tu nebylo. Lišky." Tak jsme museli rychle zaimprovizovat a vymyslet jiné pokračování. Hra vyvrcholila v klubovně 14. března 1970. V setmělé klubovně zasedla vontská rada a za zvuku vontského chorálu se objevil Širokko, aby předal vítězné družině ježka v kleci. Vyhráli skautky z družiny Veverek.
Na prázdniny 1970 jsme se rozhodli pořádat vlastní skautský tábor v Adamovském údolí u Starého Města. Již od ledna jsme zahájili přípravy. Sháněli jsme dřevo na podsady, celty a ostatní táborové i kuchyňské vybavení. Také nezbytné písemnosti: různá povolení, přihlášky, potvrzení apod. Tábor jsme stavěli s pomocí rodičů a známých v sobotu a v neděli, do tábora jsme nastupovali v pondělí 20.7.1970. a končili jsme 2.8.1970. Vedoucí tábora byl bratr Jiří Matouš st. a tábor jsme nazvali TÁBOR ZAPADAJÍCÍHO SLUNCE. Věděli jsme, že nad naší skautskou činností pomalu zapadá slunce, protože rozhodnutím ,,vyšších míst" byl JUNÁK opět zrušen. Na tábor nám zbyly pěkné vzpomínky a do dnešního dne opatrujeme v klubovně totem, který jsme si na táboře vyrobili. Také naše nové oddílové vlajky přečkaly neporušené tu dlouhou dobu. Ještě mnoho let stála v Adamovském údolí rozhledna, kterou pod teoretickým vedením bratra Mirka prakticky postavili skauti, hlavně Jirka a Zdeněk. Zůstaly vzpomínky na pěkné večery s písničkami a na paní učitelku Fadrnou, která nám vyprávěla pověst o adamovském mlýně.
Poslední skautská akce v roce 1970 byla čtyřdenním autobusovým zájezdem na Slovensko. Počasí nám moc nepřálo, zvláště ve Vysokých Tatrách celý den pršelo. U Štrbského plesa jsme se potkali se skupinou skautů, kteří byli jako my mokří, navlečení do pláštěnek a celt. Pozdravili jsme se a jeden starší bratr se mě ptal: ,, Víš, jaký je 11. bod skautského zákona? Skaut je nepromokavý!" Původně jsme plánovali, že budeme spát ve stanech, které jsme si vezli s sebou, ale stany jsme postavili jen první večer. Druhou noc jsme spali v kulturní místnosti Harmaneckých papíren a další noci v chatkách v Nitranské Rudně. Na zájezdě jsme naposledy oblékali skautské kroje, protože po návratu zapadlo slunce za naší skautskou činností až do roku 1990.

Marie Nejedlá